Psychologie - hypnózaHypnóza je stará technika přímého ovlivňování lidí sugescemi ve změněném stavu vědomí. Hypnotizovaná osoba se plně a výlučně soustředí na hypnotizujícího, takže pozorovatel má dojem, že hypnotizovaný hypnotizéra bezvýhradně poslouchá. Hypnotizér svým chováním maximálně podporuje soustředění klienta na své pokyny. Lidé se liší v tzv. hypnabilitě, tedy ve schopnosti upadat do hypnotického stavu. Hypnabilita se dá otestovat před hypnotizací jednoduchými zkouškami. Hypnotizér může u dobře ovlivnitelných lidí dosáhnout podstatných změn ve vnímání jejich těla, v tom, jak cítí bolest a různé jiné obtíže. Může klientům úspěšně sugerovat, že vidí to, co není vidět, slyší, co není slyšet, že mají náladu, jakou předtím neměli, ba dokonce, že se přenesli do doby, kdy byli dětmi, nebo i doby, kdy budou staří. Hypnotizovaná osoba prožívá sugesce jako svoje stavy, vzdává se (ne však úplně) kontroly nad tím, co vnímá, případně cítí, ve prospěch hypnotizéra. Ve skutečnosti se klient nikdy nevzdává vlády nad svým chováním. Každý člověk má v sobě "skrytého pozorovatele", který ho zabrzdí, kdyby chtěl pod vlivem hypnózy podniknout něco nepředloženého.Hypnózou lze ovlivňovat i paměť. Během hypnotizace lze dát klientovi pokyn, že si nebude pamatovat sugesce, které dostal, a přesto se podle nich bude chovat. Po ukončení hypnózy klient pokyn splní, jde např. napsat na tabuli svoje jméno, a nedovede zdůvodnit, proč to udělal, nepamatuje si příslušnou sugesci. Zkušený hypnotizér léčí hypnózou jen klienty, u nichž předběžné zkoušky potvrdily střední nebo velmi dobrou hypnabilitu. Během hypnózy klient obvykle sedí nebo leží. Při běžném hypnotizačním postupu se má klient dívat na nějaký bod, který se případně začne trochu pohybovat (např. hrot tužky nebo panenka hypnotizérova oka). Když se klientův zrak unaví, hypnotizér mu sugeruje zavírání víček a stav naprostého uvolnění, který postupuje do hypnotického spánku. V něm pak hypnotizér svými sugescemi ovlivňuje klientův stav. Méně obvyklým postupem je tzv. bdělá hypnóza, při níž klient může na vymezeném prostoru i chodit, zrakem může např. sledovat čáru namalovanou na podlaze. Uvedení do hypnózy tímto způsobem je složitější, v klinické praxi se téměř nepoužívá. V průběhu hypnózy se hypnotizér přesvědčuje pomocí zkoušek, jak hluboko se klientovi podařilo ponořit se do změněného stavu vědomí. Na konci hypnotického sezení musí hypnotizér klienta dovést do normálního bdělého stavu a předtím ještě odvolat všechny sugesce, které by mohly dodatečně nepříznivě ovlivňovat klientovo chování. Lidem trpícím poruchami duševního zdraví se dá v hypnóze sugerovat dobrá odolnost proti stresu, cílevědomost, uvolněnost a jiné obecné schopnosti, o nichž se dá předpokládat, že pomáhají svému nositeli udržovat duševní zdraví. Sugesce mohou být i zaměřenější, mohou oslabovat příznak poruchy, který klienta nejvíce obtěžuje. Např. člověku postiženému nespavostí je možné sugerovat, že se mu bude chtít spát, jakmile ulehne do postele, že jeho spánek bude hluboký, že se probudí odpočatý atp. Není však dobré sugerovat mu, že určitě hned usne, že se určitě ani jednou neprobudí, že bude spát plných osm hodin - tyto předpovědi se nemusí splnit, a to by efekt hypnózy oslabovalo. Hypnóza nemá stejný účinek na všechny klienty. U vysoce hypnabilních osob lze někdy dosáhnout okamžitého "zázračného" vyléčení, které však skoro nikdy nevydrží stále. I u středně hypnabilních osob je nutné k udržení dobrého výsledku hypnotická sezení opakovat jednou nebo i vícekrát v týdnu. Osobám málo hypnabilním, nehypnabilním a lidem, které hypnóza zúzkostňuje (obávají se ztráty kontroly nad sebou, což bývá spojeno s nevědomým strachem ze smrti) hypnóza pomoci nemůže. Hypnóza se dá kombinovat s jinými psychoterapeutickými metodami. Je-li součástí léčebného režimu, který se opírá o práci se skupinou pacientů, a je-li prováděna individuálně, je třeba počítat s tím, že mezi klientem a terapeutem, který ho hypnotizuje, vznikne intenzivnější vztah. Ten se může podobat i závislosti na rodiči nebo jiné pro klienta významné autoritě. Hypnózou se dají dobře ovlivňovat neurotické obtíže, psychosomatické nemoci (tj. takové, k jejichž vyvolání napomohl psychický stres), kožní nemoci, bolesti (a to i porodní bolesti nebo bolesti vyvolané zubařskými zákroky). Použití hypnózy jako pomocné metody se zkouší při léčbě alkoholismu, při odvykání kouření a při léčbě obezity. Nedoporučuje se hypnotické ovlivňování lidí trpících schizofrenií a endogenní depresí. Hypnóza je metoda vhodná zejména pro krátkodobé zvládnutí nepříjemných staví či obtěžujících příznaků. Nelze si od ní slibovat zásadní změny v postojích či v trvalých osobnostních vlastnostech. Hypnotické ovlivnění může být dostatečným léčebným zásahem u klientů, jejichž duševní zdraví není vážněji narušeno. Příklad hypnózy Terapeut: Dívejte se mi do pravého oka, přímo na zornici. Díváte se na mé oko. Sedíte pohodlně, soustřeďujete se na můj hlas. Pokud slyšíte něco jiného, zůstane to v pozadí, v popředí vaší pozornosti jsou instrukce, které ode mne slyšíte. Stále se díváte na moje oko. Možná se vám zdá, že se mé oko trochu pohybuje a zase zastavuje. Stejně, jako vnímáte mé oko můžete vnímat i můj hlas. Chvílemi jako aby se přibližoval, chvílemi jako by byl trochu dál. Slyšíte to bezvadně, vnímáte jen tento hlas. Cítíte-li už únavu v očích, máte-li chuť je zavřít, můžete je zavřít. Vaše oči jsou unavené a pomalu se zavírají. Máte zavřené oči, teď se už na můj las můžete soustředit dokonale. Sedíte pohodlně, tělo je uvolněné, dýcháte spontánně, klidně, a vnímáte můj hlas. Máte pocit ospalosti, ten pocit je nejdříve slabý, postupně se prohlubuje. Cítíte se ospalý, malátný, upadáte do hypnotického spánku ... |