 Úvodní stránkaPovodeň 2002Sbírka citátůMySQL - praktickyFreeBSDMikroTik SSH/PHPJak na ApacheProgram. hrátkyPlacený softwareKoloGarmin GPSKytara/GuitarMá literaturaVýplody JÁ SMART PHP ProxyRobot SurferDobrovolná účast PsychologieArteterapieHypnózaPsychoterapieAutogenní tréninkAsociacePsych. profilyDepreseBehaviorální ter.Veřejný PGP klíč
 
Umíte pochválit své okolí?
celkem hlasů: 12523 29%
  16%
14%
17%
24%
    |
Psychologie - behaviorální terapieBehavior (vyslovuje se bihejvijr) znamená chování. Behaviorismus je psychologický směr s dlouhou tradicí v anglosaských zemích a v Rusku. Podle něj je všechno psychické naučené a projevuje se chováním. (Myšlenky, představy, sny a jiné psychické obsahy neprojevující se chováním behavioristé odmítali studovat, ba odmítali i jejich existenci.) Jako psychoterapeutická teorie začal být behaviorismus vlivný až po II. Světové válce, největší konjunkturu zažíval v šedesátých letech, kdy se behaviorální terapie používala i např. k přeučování homosexuální orientace na běžnou sexuální orientaci; bez valných úspěchů samozřejmě. Přes jednoduchá teoretická východiska jsou behaviorální psychoterapeutické postupy nepochybně účinné. Příliš úzký teoretický rámec je v posledních desetiletích rozšiřován; dnes se v odborné literatuře shledáte spíše s termínem kognitivně-behaviorální terapie než s klasickým výrazem behaviorální terapie. Kognitivně-behaviorální terapie je přístup kombinující zřetel na klientova poznávací schémata se zřetelem k jeho chování. Má-li být změněno klientovo chování, je třeba změnit i jeho nazírání na situaci, v níž se nalézá - proto se jevilo jako žádoucí rozšířit arzenál terapeutických postupů a do názvu přidat slovo kognitivní.Behaviorální terapie se užívá při léčbě nočního pomočování, koktavosti, chorobných strach čili fobií (nejčastější jsou strachy z uzavřených prostor, např. v dopravních prostředcích, a strachy ze samostatného pohybu v otevřeném prostoru), při poruchách příjmu potravy (anorexií, a bulimií), při léčbě alkoholismu a jiných toxikomanií (jde obvykle o komplexní léčebný režim, v němž behaviorální terapie tvoří součást), k nácviku společensky vhodného chování u kriminálně se chovajících lidí a u lidí trpících psychózami. Behaviorální techniky se užívají i v rámci terapie manželství a rodiny. Behaviorální terapie je vhodná u lidí, kteří dosud žádnou psychoterapií neprošli. To, co má být ovlivněno, by mělo hrát co nejmenší úlohu v klientových vztazích, případně by to nemělo být spojeno s klientovými velkými vnitřními konflikty, na nichž mají podíl nevědomá přání. Je-li klientovou obtíží řešení jeho vnitřních či vnějších konfliktů (byť polovičaté nebo jen symbolické), je malá naděje na její behaviorální ovlivnění. V poslední době se s úspěchem zkoušejí behaviorální postupy i u lidí trpících psychózami, cílem je přitom obvykle osvojování ztracených dovedností nutných ke společenskému styku, někdy k dovedností nutných k sebeobsluze. Stejným způsobem mohou být behaviorální postupy využity u lidí trpících organickým postižením mozku a u lidí vrozeně mentálně hendikepovaných. Člověk úspěšně vyléčený behaviorálními postupy by měl být zbaven příznaku, který ho do léčby přivedl. Vyšší cíle si behaviorální terapie neklade. Příklad behaviorální terapie Klientka: Já se, pane doktore, bojím nejvíc jezdit metrem, ale ani tramvaj mi není příjemná, zvlášť když je ráno nacpaná. Já někdy musím vystoupit a počkat na nějakou prázdnější, v práci pak z toho mám potíže, protože přijdu pozdě. Terapeut: Tady vidím ve vaší kartě, že máte nízký tlak. K: Spíš kolísavý, taky to záleží na počasí. Někdy je mi na omdlení. Ale ještě jsem nikdy neomdlela. T: Tak se zkusíme soustředit na ty vaše panické stavy. Zkusíme je odtrénovat. Já bych potřeboval, abyste mi sestavila stupnici těch situací, které špatně snášíte, od nejméně nepříjemných až po ty nejnepříjemnější. K: Skoro mi nevadí, když jedu sama autem, nebo když jedu s mužem. To se dá vždycky zastavit a vystoupit, kdyby mi bylo špatně. T: Tak dáme stupeň jedna jízdě v autě. A co by bylo vůbec nejhorší? Nevíte? Co třeba jezdit metrem celý den z jedné konečné na druhou. K: No to bych nepřežila. T: Umíte si představit ještě něco horšího? K: Umím, budete se divit. Já jsem jela jednou kabinovou lanovkou na Černou horu a ta se v půlce cesty zastavila, byli jsme tam zavření tři hodiny a nevěděli jsme, co se děje. T: Takovou situaci ale těžko můžeme naaranžovat. Já bych dal stupeň deset několika hodinám jízdy v metru, jestli budete souhlasit. A teď zkuste vymyslet ostatních osm stupňů mezi těmito krajnostmi. Až to budeme mít, pak vymyslíme, čím byste se mohla odměňovat, pokud se vám podaří v těch situacích vydržet. K: Vy budete jezdit se mnou? T: To se ještě domluvíme, ale nanejvýš na začátku, určitě v jiném voze než vy. Možná bude na začátku stačit, když na vás počkám na cílové stanici. Možná to nebude potřeba vůbec. K: To myslíte, že bych měla jezdit sama? T: Samostatná jízda bude určitě náš cíl. Začneme u té situace, na kterou si troufnete, a od ní pak půjdeme dál. |
