Žijeme v relativním světě - člověk si nemůže být jistý žádnou svou odpovědí. Žijeme vůbec?
Vnitřní svět? - definice
Vše podstatné, co si střežíme z důvodu hodnoty, vše o čem nedokážeme nebo nechceme z nějakého
důvodu veřejně promluvit, události, vzpomínky a pocity k nim přidružené, informace, o které se
více či méně strachujeme, ukrývané pochybnosti, nejistoty a strachy, odsunuté problémy, které
jsme vlastními silami neuměli v danou chvíli vyřešit. Naproti tomu se zde nachází také významné
cenné zážitky, důvěrné pocity, radosti a mnoho dalších specifických výjimečností. Vnitřní svět
je neohraničené, přesto ale dobře známé území, ve kterém trávíme většinu svého osamocení, ono
místo, kde jsme schopni hluboce přemítat, snít a prožívat. Dalo by se říct, že se jedná o naše
vlastní "soukromé" bohatství, které se jen velice obtížně, ať už úmyslně či nevědomě, opouští.
Vnitřní svět je vlastně to jediné, co nám doopravdy patří, skutečné vlastnictví, které se jen
velmi zřídka rozhodneme svěřit někomu jinému.
Věci, které mne obvykle nejvíce trápí jsou ty, které se vůbec nestaly. Ale mohly se stát...
Smutnící sýkorka
Stále smutná sýkorka sedí, sedí směle, samotná, sní...
Starý sup slétá, spatřuje, strašlivý strach sýkorku svazuje,
splynout se snaží, stále stejně, strnule.
Svízelný souboj, seč síly stačí, surový soupeř smrt slibuje.
Stmívá se.
Starý sup sedí, sedí sytý, sám...
Smolný slepýš
Smotaný slepýš, se strání splývá.
Stále svou smůlu světu sděluje.
Souká se skromně, strništěm sklesle,
snídaně svádí, sic sucho svazuje.
„Sušenku, sýr!“ Syčí si svízelně.
Spíše sýpe, slepýš smolný...
Spíž se slehla silnou smrští,
smutní středně, smířeně.
LKŠ
Tak už jsem doma a nějak smutný jsem,
byla to LKŠ nebo jen pouhý sen?
První den u konce, druhý den přijde zas,
a pak už zbudou jen, vzpomínky na ten čas.
Na chvilky příjemna, v té věčné prázdnotě,
pak opět zůstanem, každý sám - v samotě.
Přítomnost
Sedím si sám, naslouchám bavícímu se okolí. Je to jiný svět, cizí, tak blízký a přesto tak vzdálený,
lákavý a vlídný, pro mě neznámý a nebezpečný. Svět ostatních. Mnoho legrace a radosti, neustále nová
a nová zaujetí, myšlenky vnucující všemožné asociace. Řeším si mnoho vlastních pocitů a nejistot,
srovnávám a hodnotím, jsem sám sebou.
Silniční epitaf
Leží tu holoubek, venku má střeva,
už žádné pomoci není mu třeba.
Na dlouhém výletě střetl se s vozem,
pak zcela bezvládně dopadl na zem.
Občas mě děsí více to, jak se s danou skutečností vyrovnají ostatní, než já sám.
Tolik věcí nemá smysl. Proč by ho měl mít právě život?
|
Úvodní stránka
SMART PHP Proxy
